Menu

Filmová úvaha o budoucnosti naší minulosti uzavřené v areálu věznice v Uherském Hradišti.

play_arrow

Trailer

Režie — Jan Gogola ml. & Matěj Hrudička

Podpořte šíření filmu

NÁMĚT 2019 → SVĚTOVÁ PREMIÉRA 2023 → KINA V ČR 2024

Anotace

Propustit dějiny na svobodu. A to dějiny novodobé, uzavřené více než čtvrt století v opuštěné uherskohradišťské věznici s unikátními prostory dochovanými z 50. let minulého století. Prázdnotu areálu naplňujeme situačním setkáním s budovou, přírodou a s lidmi, které spojuje zkušenost s daným místem a které často jejich životní zkušenost naopak rozděluje. Události, jež byly součástí mezinárodních souvislostí, se interaktivně zpřítomňují v archivech, celách, hlavolamu, hmyzu, hudbě, kamínku, mřížích, naběračce, poezii, ulitě či v tenisáku. Společná minulost jako východisko ke společné budoucnosti.

Bývalá věznice v Uherském Hradišti má pohnutou minulost. Areálem prošly v podobě tisíců lidských osudů dějiny 20. století a patří k nejtemnějším místům naší země. Vězení přímo napojené na justiční palác, památka z konce 19. století. Své vězeňské funkci objekt přestal sloužit roku 1960 a po dlouhém období bezradnosti i chátrání je nyní postupně naplňován plán proměny celého areálu. V historicky nejzatíženější části má vzniknout muzeum s památníkem, zbylé prostory využijí justiční složky.

O filmu

01

V sérii exkurzí jsme se vypravili do útrob věznice s lidmi, kteří mají osobní vztah k budově a k tomu, co pro ně tady a teď představuje. Pro politické vězně a jejich potomky jde o místo bezpráví. Družinářky a kuchařka ze zdejší bývalé družiny se tady potkávají se zkušeností každodenní práce s dětmi za mřížemi. Bývalý žák družiny spolu s dalším hudebníkem dané místo rozeznívá. Studenti SUPŠ se dotýkají tajemné budovy, kterou dosud jen letmo pozorovali z oken školy. Filmový režisér a bývalý předseda KSČM vzpomíná na natáčení a ukazuje, které mříže instalovali až filmaři. Sousedé věznice každý den pozorují opadající omítku s ranní kávou v ruce a do areálu se vydávají jako na výpravu se svým dvanáctiletým vnukem. Jeden prostor mnoha významů.

02

Opakované snahy potlačit tíživou minulost a přerušit kontinuitu věznice z ní vytvořily mikrosvět českých dějin 20. a 21. století a tak i hlavní postavu filmu. Její zaprášená okna sledují proměnlivost okolního světa. Oprýskané zdi a zarostlé dvory skrývají dlouho přehlížené příběhy a představují náš vztah k vlastním dějinám. Záleží jen na nás, zdali jsme ochotni je vypustit na svobodu a žít je v rámci našich všedních i nevšedních dnů.

03

Jedná se o film regionální konstelace s nadregionálním tematickým vyzněním. Všechny aktérky a aktéři filmu zažili již dříve s věznicí bezprostřední osobní zkušenost. Štáb filmu pak tvoří lidé, kteří se narodili či žijí v hradišťském regionu anebo studují či učí na nedalekém ateliéru Audiovizuální tvorby FMK UTB ve Zlíně. K mezigeneračnímu rozhovoru tak dochází nejen před kamerou, ale i za ní. Ojedinělá autorská perspektiva jako setkání generací z minulého i současného století.

Aktéři

Jedinečnost každé osobní zkušenosti, ale zároveň hledání toho společného, co je v každé z nich nepochybně přítomné. Různost a její sdílení, různost jako hodnota, jakkoliv někdy obtížná a zneklidňující. Různost je podstatným východiskem pro naše uvažování nad filmem i nad dějinami – a tomu odpovídá i složení široké skupiny lidí, kteří se v průběhu natáčení objevili před kamerou.

Vlasta Černá

Jako sedmnáctiletá pomáhala v roce 1950 knězi, vedoucímu jejich neformální skupiny mládeže, když uprchl po zadržení StB. Bezvýchodnou situaci chtěli vyřešit útěkem za hranice, padli ale do léčky falešného převaděče. Vězněna celý rok, převážně v Uherském Hradišti, z toho tři měsíce v samovazbě. Navzdory nepřízni režimu se jí podařilo vystudovat a stát se klinickou psychiatričkou.

Marie Janalíková a spolek Dcery

Její tatínek, lékárník v Uherském Brodě, po vyšetřovací vazbě v Uherském Hradišti odsouzen v roce 1951 ke dvanácti letům vězení v souvislosti s vykonstruovaným procesem s odbojovou skupinou Včela. Paní Janalíková patří spolu se sestrou Hanou mezi zakládající členky spolku Dcery, který se snaží upozorňovat na osudy rodin politických vězňů.

Studenti Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti

Skupina studujících z oboru Užitá malba – workshop s Vladimírem Kokoliou.

Jiří Svoboda

Jeden z výrazných českých filmových tvůrců druhé poloviny 20. století. V letech 1975–1993 člen KSČ, posléze KSČM, kterou v roce 1992 krátce vedl jako její předseda. Natočil desítky celovečerních filmů, TV filmů a inscenací (např. Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím nebo Sametoví vrazi). V roce 1989 začal v hradišťské věznici točit film Jen o rodinných záležitostech o represích 50. let, který byl v roce 1990 uveden do kin.

Otmar Oliva

Politický vězeň, absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti (1972), akademický sochař. Tvůrce soch, zvonů, či liturgických předmětů vycházející z autenticky prožívané katolické duchovnosti, mimo jiné autor výzdoby kaple papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu. V roce 1980 odsouzen na dvacet měsíců za šíření Charty 77, po návratu z vězení se dál podílel na práci v disentu.

Nela Marešová

V roce 2021 absolvovala obor Multimédia na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, která sídlí v původní justiční části areálu. Jako svoji absolventskou práci vytvořila soubor fotografií sochaře Otmara Olivy.

Manželé Mojžišovi a jejich vnuk

Nyní důchodci, kteří většinu svého života prožili v sousedství věznice a nahlíželi za její vysokou zeď z okna své kuchyně. Dovnitř doprovodili svého vnuka, který se do věznice poprvé podíval až v rámci natáčení.

Vladimír Kokolia

Absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti (1975), malíř a profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Nejen osobitý výtvarník a autor několika knih, ale v osmdesátých letech také výrazná osobnost alternativní hudební scény.

Mária Pekajová Věra Dudová Zuzana Hučková

Kuchařka školní jídelny, vedoucí a vychovatelka školní družiny. Obě školská pracoviště sídlila od sedmdesátých do raných devadesátých let za zamřížovanými okny v jedné z částí vězeňského areálu. Všechny tři dámy se po více než třiceti letech mohly v rámci natáčení podívat na místa svého někdejšího působení, vzpomenout na svoji každodenní práci s dětmi a pro děti a reflektovat proměnu vnímání místa, kde strávily podstatnou část svého pracovního života. Za přítomnosti kamery dvě z nich vůbec poprvé vstoupily do prostor s celami a samotkami – neobešlo se to bez emocí.

Stanislav Blaha

Od roku 2014 starosta města Uherské Hradiště a od roku 2017 také poslanec Parlamentu ČR za ODS. Přeměna historického areálu v centru města patří k jeho prioritám.

Martin Baxa

Od roku 2021 ministr kultury za ODS ve vládě Petra Fialy. Ministerstvo kultury je zřizovatelem Moravského zemského muzea, které má za úkol vybudovat v areálu věznice muzejní instituci.

Světlana Janíčková

Jedna z nejvýznamnějších odbojových skupin, které se postavily proti uchvácení moci v Československu komunisty, nesla jméno Světlana. Pojmenována byla podle tehdy čerstvě narozené dcery iniciátora založení skupiny, dnes penzionované profesorky uherskohradišťského gymnázia. Paní Světlana před kamerou v prostorách hradišťské věznice rozmlouvala na dálku několika desetiletí se svojí maminkou, kterou zde po likvidaci odbojové skupiny komunisté dlouhé měsíce věznili.

Marek Junek

Historik se zaměřením na české a slovenské dějiny 20. století a také zkušený muzejník. Je ředitelem Historického muzea Moravského zemského muzea, jehož úkolem je vybudování paměťové instituce v areálu věznice.

Jiří Pavlica

Umělecký vedoucí původně folklorní muziky Hradišťan, která se vlivem jeho uměleckého vedení (od roku 1978) a dramaturgie proměnila v alternativní hudební seskupení obsahující oblouk od lidové tradice přes tzv. crossover, v němž spolupracoval s nesčetnými osobnosti tuzemské i mezinárodní scény, po soudobou hudbu, jejímž je skladatelem. V současnosti pracuje na oratoriu inspirovaném uherskohradišťskou věznicí, k níž ho pojí řada osobních vazeb týkajících se komunistických perzekucí padesátých let.

Ivan Palacký

Hudebník, experimentátor, textař a architekt. Hrál a tvořil písně od osmdesátých let v mnoha různých uskupeních. Od roku 2005 „doluje“ zvuky z pletacího stroje Dopleta 160 a mnoha dalších nečekaných předmětů a s touto zvukovou výbavou se věnuje volné improvizaci jak sám, tak v řadě projektů po celém světě. Jako architekt realizoval řadu rodinných domů, budov občanské vybavenosti i veřejných prostor. V dětství navštěvoval školní družinu v areálu uherskohradišťské věznice.

Zdenka Opočenská s dcerou

Paní Zdenka Opočenská, profesí výtvarnice, natáčení se zúčastnila spolu se svojí dcerou. V dětství navštěvovala některé prostory věznice, protože její otec byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, který v části areálu sídlil.

Zdeněk Homola

Zdeněk Homola je jedním z mála historiků, kteří se dosud soustavněji zabývali tématy spojenými s hradišťskou věznicí. Bádání se věnuje i nyní, v rámci přípravy budoucího muzea-památníku. Motivuje ho nepochybně i osobní zkušenost některých jeho předků s pobytem v hradišťské vyšetřovací věznici StB.

Anna Stránská

Předsedkyně spolku Memoria. Narodila se do domu čtvrt kilometru od věznice. Už jako malá občas navštěvovala bývalý justiční palác, kde na Střední uměleckoprůmyslové škole učí její máma. Když chodila na gymnázium, objevila se hrozba prodeje areálu ve veřejné dražbě. Se skupinou blízkých lidí dala dohromady petici za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti a od té doby se tomuto historicky mimořádnému místu věnuje nějakým způsobem téměř každý den.

A další…

Projekce

Chcete promítnout Vězení dějin? Spojte se prosím s Evou Trojanovou, marketingovou produkční filmu: eva@evatrojanova.eu, 732 850 839. Distributor Aerofilms. Vstup do kinodistribuce 18. dubna 2024.

Tvůrci

Samo složení užšího tvůrčího týmu odráží náš záměr pohlížet na téma z nejrůznějších perspektiv, konfrontovat je a propojovat. Nad prací se setkáváme jako zástupci několika generací, jsou mezi námi studenti i renomovaní tvůrci, lidé pevně zakotvení v regionu, ale působící v mnohem širších kontextech, stejně jako ti, pro které teprve natáčení znamenalo první bližší kontakt s Uherským Hradištěm.

Režie a scénář

Jan Gogola ml.
Matěj Hrudička

Dramaturgie

Ivo Bystřičan
Irina Minaříková, ČT
Pavel Zarodňanský, ČT

Kamera

Adam Černich, hlavní kamera
Radovan Hradil
Dominik Zbořil

Střih

Tereza Chovancová
Libor Nemeškal, supervize střihové skladby

Mistr zvuku

Vincent Stránský

Hudba

Ivan Palacký

Hudební improvizace

Ivan Palacký
Jiří Pavlica

Výkonná produkce

Martina Chytková

Grafický design

Matyáš Hrubý

Webdesign

Roman Nevrlý

Vývojář webu

Adrián Gubrica

Fotograf

Michal Stránský

Koproducent

Lubomír Konečný, UTB ve Zlíně

Kreativní producenti

Patrick Diviš, ČT
Michal Stránský

Producentka

Anna Stránská

Finanční podpora šíření filmu

Dává vám smysl podpořit distribuci a uvádění filmu Vězení dějin, jakož i činnost spolku Memoria – Iniciativy za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti? Použijte QR kód nebo číslo účtu spolku Memoria: 237692092/0300

Ještě nám zbývá 14%

Děkujeme všem, kteří již podpořili samotný vznik filmu Vězení dějin, na který jsme průběžně hledali prostředky. Chtěli byste filmu pomoci i ve fázi jeho uvádění nejen do kin? Ozvěte se prosím předsedkyni spolku Memoria Anně Stránské na info@veznicehradiste.cz. Každá pomoc se počítá. Děkujeme!

FILM O VĚZNICI V UHERSKÉM HRADIŠTI

DISTRIBUTOR
Producent
Hlavní partner
Koproducenti
Spolupráce
Mediální partneři
Dále děkujeme celé řadě drobných podporovatelů.

Děkujeme pedagogům i dalším pracovníkům Ateliéru Audiovizuální tvorba UTB, v jehož rámci film vznikl částečně jako školní práce, a Ateliéru Digitální design UTB, na kterém proběhla studentská soutěž o vizuální identitu filmu.

Děkujeme pracovníkům Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za jejich obětavost nad rámec pracovních povinností, bez čehož by naše natáčení ve věznici nebylo možné.

Eva Trojanová
marketingová produkční filmu
eva@evatrojanova.eu
732 850 839